I. prázdninová příloha časopisu SLON

Jeli jsme reprezentovat naši školu na atletické závody do Dačic. Mě se ale udělalo den před závody špatně, tak se mnou paní učitelka nepočítala. Nakonec jsme to ale vyřešili a paní učitelka mě přiřadila na skok do dálky, běh 800 metrů a štafetu. Když jsme přijeli, bylo vše mokré a docela to i klouzalo. I když se nám moc nedařilo, myslím, že jsme si to docela užívali. (Veronika)

V úterý ráno jsem se na celodenní sportování těšila. Mám ráda sport, ale více se mi líbilo že se tam tento rok sešel opravdu dobrý kolektiv. Účast škol byla opravdu velká, bylo nás tam 9 škol, které se zúčastnily. Já jsem běžela 60 m, bylo to fajn, ale museli jsme si s ostatními holkami držet startovací stupínky. Dráha byla totiž mokrá po i takovém malém nočním dešti. Když jsme pak ke konci běželi vytrvalostní běh, spousta dětí to nezvládla ani doběhnout do konce. Přijely i sanitky pro dvě holky, kterým se udělalo špatně. My jsme se sice nikde neumístili, ale i pře všechen ten stres si myslím, že jsme si to užili. (Pavlína)

Soutěž O malý štít města Dačice to jsou takové atletické závody pro základní školy. Naše škola kdykoliv je to možné tak se zúčastní, sice výběr není veliký, ani to není z těch nejlepší, ale musí se brát, co je. Tento rok prý byla největší účast za poslední dobu. Bylo tam devět škol. Samozřejmě Slavonice jako každý rok byly ty nejlepší a my jako Staré Hobzí bych řekla, že jsme byli na posledním místě, sice si nejsem jistá, protože při vyhlášení jsme byli vzadu a ani jsme tam nebyli do konce, ale na nejvyšší místo, kam jsme se mohli dostat bylo předposlední, což si určitě nemyslím vzhledem k tomu, jaké výsledky jsme měli většina. Lidí, co odpadlo nebo se jim udělalo zle, bylo také dost a pro dvě osoby dojela sanitka. I našim několika žákům se udělalo zle. (Karolína)

Na slavnostní štít města Dačice jedu již po několikáté, ale letošní byl velice zajímavý. Já jsem soutěžil v běhu na šedesát metrů a skoku do dálky. (Petr)

Na Štít jsme jeli hned v brzkém ránu. Štít se konal v Dačicích jako každý rok. Přijeli jsme, tam počkali, než dojedou všechny školy, které by tam měli být, a byl nástup. Na nástupu jsme zjistili, že je nás devět, a to je dost. Pořadatelé říkali, že je to rekordní počet, co tam kdy byl. Pak tam byl jakoby rozvrh, kdy a co se bude soutěžit. Soutěžili jsme v skoku do výšky, skoku do dálky, běh na 60 m, vrh koulí, hod kriketovým míčkem, štafeta a běh na 1 500 m. Takhle jsme tom měli my kluci, holky pak měly jinou délku běhu. Že bychom dopadli dobře, se říct nedá, ale zase jsme dopadli dobře, že se nám nic nestalo. Zkušenost pro příští rok: lepší trénovanost, aby byla medaile. Byla to dobrá zkušenost a srovnat síly s jinými soupeři a vidět, že jsou mnohem lepší, a vědět, že to chce ještě velký trénink. (David)

Štít za mě nebyl nic moc, bylo tam hrozně moc lidí a to nemám rad. Ale moje disciplíny jsem si užil, sice sem asi neskočil nejdál do písku ani nedoběhl první 1500 m, ale zato jsem pomohl klukovi, kterému bylo špatně, sice jsem kvůli tomu doběhl poslední, ale říkal jsem si, že nějaká medaile nestojí mi za to, aby se někomu něco stalo, tak jsem se otočil a pomohl jsme mu dojít k ošetřovatelce. A pak jsem běžel dál, ale nedoběhl jsem je, ale užil jsme si to, bylo tam spousta vtipných zážitků, ale i smutných. (Martin)

technická poznámka: mezi venkovskými školami jsme byli první

Naše první zastávka v Praze byla kousek od Národního divadla, odsud jsem se vydali na Kampu, kde jsme si po dlouhé cestě autobusem odpočinuli a posvačili. Z Kampy jsme šli na výstavu Davida Černého, kde jsme viděli obrovské sochy miminek. Po cestě na Karlův most jsme viděli zeď zvanou Lennon Wall. To byla zeď, která byla plná podpisů, citátů a také maleb. Na Karlově mostě jsme viděli spoustu soch a pěkný pohled na Vltavu. Když jsme se přes davy lidí konečně dostali k Orloji, nemuseli jsme ani chvíli čekat, abychom viděli jak zvoní, moc se mi líbily ty postavičky. Poté co jsme se občerstvili na Staroměstském náměstí, také jsme mohli vidět i Národní muzeum, poté jsme šli do Muzea iluzí, kde jsme strávili přibližně dvě hodiny, bylo tam hodně zajímavých věcí k vidění. Pak jsme šli směr Střelecký ostrov, kde jsme měli rozchod, no a pak už nás čekalo Národní divadlo. V něm to bylo překrásné, paní, která zde pracuje, nám zodpověděla všechny naše otázky a provedla nás divadlem. Moc se mi líbilo na balkoně, kde jsme měli krásný výhled. Představení v divadle se stejně jako náš školní výlet moc vydařil. (Adéla)

V Praze jsem byla už několikrát, takže jsem všechny památky viděla. A popravdě mě nejvíce bavila cesta tam i zpět. Sedět na zadáku a poslouchat písničky nebo se dívat na film, je nejlepší věc na výletech. Když jsme dorazili, tak jsem neočekávala, že bychom nejdříve šli po papírové mapě, jako nějací piráti. Nakonec nás stejnak ta mapa dovedla někam jinak, než jsme očekávali. Ale po chvíli nezřetelného bloudění jsme došli k miminkovským sochám na Kampě, bylo tam docela dost lidí, takže jsem byla ráda, že jsme se tam moc dlouho nezdrželi a vyrazili na Lennonovu zeď, kde jsme se mohli vyfotit. Nemohli jsme tam být ale moc dlouho, protože přece jen si chtěli udělat selfie další. Po krátké chůzi jsme došli na Karlův most, kde jsem se po sléze nějak oddělila od skupiny, ale aspoň jsem si mohla vychutnat Prahu na chvíli bez známých tváří, teda alespoň ani ne část Prahy. Na konci mostu jsem potkala moji skupinu, kde čekali na ostatní zbloudilé. Až všichni došli, mohli jsme vyrazit na Orloj, který měl za chvíli bimbat. Před ním bylo neočekávaně docela dost lidí a většina z nich spíše turisti, ty jste mohli poznat podle vlaječek, které měli, aby se neztratili. Obešli jsme skoro všechny památky, jak od Muzea iluzí, tak i od nejdražší uličky pro celebrity. Ale čekalo nás slavné Národní divadlo, kde nás paní provedla po celém divadle, a my tak mohli poznat krásu tohohle umění. To mě teda moc nebavila, spíše jsem se těšila na představení Kráska a zvíře. Co si budeme povídat, možná jsem byla nadšená až moc, protože po představení jsem cítila malou kapičku zklamání. Čekala jsem, že to bude podle amerického filmu, ale místo toho to bylo podle staršího filmu, který si možná někdo bude ještě pamatovat. Ten starší film jsem neviděla, a tak kvůli tomu mi to moc nenavazovalo do sobe. Ale i tak to nebylo špatné. Cestu zpátky si moc nevybavuju, protože jsem jí skoro celou prospala. (Tereza)

Výlet do Prahy se mi moc líbil. Jsem ráda, že nás paní učitelky aspoň někam vzaly. Do Prahy jsme jeli autobusem a cesta ubíhala poměrně rychle, protože jsme se perfektně bavili. Když jsme přijeli do Prahy, tak jsme šli na Kampu a poté jsme zamířili na Karlův most, kde byl krásný výhled na Pražský hrad. Cestou z Karlova mostu jsme se zastavili na Staroměstském náměstí. Tam jsme se podívali na orloj a dále jsme šli na Václavské náměstí, kde jsme si zašli do Starbucksu. Po krátkém odpočinku v kavárně jsme se opět vydali dál. Navštívili jsme Muzeum fantastických iluzí, kde jsme si mohli pořídit různé fotky. V muzeu mě to už moc nebavilo, protože jsem tam nedávno byla, ale pro ostatní to mohl být určitě skvělý zážitek. Václavské náměstí jsme opustili a sešli jsme směrem k Národnímu divadlu. Stavili jsme se ještě na Střeleckém ostrově. K večeru jsme se převlekli do společenského oblečení a vydali se do Národního divadla. Před představením jsme měli ještě prohlídku, kde jsme se dozvěděli různé informace ohledně divadla. Divadlo bylo tak nádherné, že jsem ani nevěděla, kam se mám dívat dřív. Po prohlídce následovalo představení Kráska a zvíře. Příběh byl moc pěkný a herci to zahráli skvěle. Poté jsme už jeli zpátky domů. (Hana)

Ráno, když jsem se vzbudila, tak jsem zase nestíhala. Vyšla jsem z domu a asi v půlce cesty do školy mi došlo, že jsem si doma nechala tašku se šaty a boty. Nakonec jsem do školy došla včas. Konečně jsme nastoupili do autobusu a vyjeli od školy. Cesta autobusem byla skvělá. Chvíli jsme si zpívali, povídali si, koukali se na různé filmy atd. Když jsme dorazili do Prahy, šli jsme do parku Kampa a dali si tam pauzu, abychom se najedli. Později jsme vyrazili po památkách jako je třeba Karlův most, Lennonova zeď, orloj atd. Taky jsme navštívili Muzeum iluzí a Střelecký ostrov, kde se všem líbilo, řekla bych. Máme odtud několik fotek nutrií. Ze Střeleckého ostrova jsme šli rovnou k autobusu, abychom se mohli převléknout. Převlíkání bylo na nic. Měli jsme málo času a malý prostor. Hned jak jsme se převlékli, jsme šli do Národního divadla. Tam jsme měli prohlídku a potom jsme se šli usadit a koukat se na divadelní hru Kráska a zvíře. Jakmile to skončilo, šli jsme k autobusu a vyrazili domů. Většina z nás byla dost vyčerpaná, takže jsme v autobuse spíše spali. Po příjezdu jsme se rozešli domů. Výlet byl fajn, už jen díky cestě autobusem. (Eliška)

Dne 30.5. jsem jela s mojí školou do Prahy. Cesta autobus byla zajímavá ale dlouhá, ani jedna z těchto věcí mi nevadí, jelikož dlouhé cesty miluju, a když je cesta zajímavá, tak ještě lepší. Po naší skoro čtyřhodinové cestě jsme konečně dojeli do Prahy. Pan řidič nás vysadil skoro u Národního divadla, odkud jsme postupovali do parku, kde jsme si dali přestávku. Po této přestávce se postupovalo dále ke Karlovu mostu, při cestě jsme viděli mimina od Davida Černého a zeď Johna Lennona. Když jsme se dostali ke Karlovu mostu, tak jsme se nechtěně rozdělili asi na tři skupiny, naštěstí jsme se na konci zase všichni našli a nikoho neztratili. Poté jsme museli prolézt různé cestičky, abychom se dostali k orloji. Když už jsme se tam konečně dostali, tak bylo 12:53, takže trvalo dlouhých sedm minut, než jsme mohli jít dále a podle mě ten orloj je nic moc. Poté jsme měli takový malý rozchod a pokračovalo se dále do Muzea iluzí, kde jsme strávili, ani nevím jak, asi hodinu. No a nadešel čas na to, bychom jsme se převlekli a šli do divadla, kde jsme měli prohlídku, po které začínalo představení. A tímto končil náš den a jediné, co zbývalo, byla cesta domů, která už byla klidnější, a já na chvíli usnula a probudila se skoro doma. Tento výlet jsem si užila, jen by se hodilo, kdyby ta Praha nebyla tak daleko. (Nikola)

Na výlet do Prahy jsme vyrazili autobusem v úterý 30. 5. 2023. Cesta byla velmi dlouhá, ale s kamarády to utíkalo velmi rychle. Když jsme dojeli do Prahy, tak jsme šli na Kampu, kde jsme si dali svačinu. Poté jsme šli k Lennonově zdi, která byla velmi inspirativní. Šli jsme také na Karlův most, kde jsem si dala řízek z domova, abych ukázala, že jsem správný Čech. Ale jinak Karlův most se mi moc líbil až na to množství lidí. Na Václavském náměstí jsme šli do Starbucks, které bylo moc dobré (až na tu cenu). Večer jsme šli do Národního divadla, kde nás paní provedla. Bylo to tam moc krásné, hlavně ty stropy. Představení bylo celkem hezké. Po konci představení jsme nastoupili do autobusu a jeli jsme domů. V Praze jsem si to moc užila určitě se tam někdy v budoucnu vrátím a je jedno, jestli se školou nebo s rodinou. (Monika)

Do Prahy jsme vyjížděli už v osm hodin ráno. Jeli jsme asi tři hodiny. V průběhu cesty jsme měli dvě zastávky, jednu kratší a druhou delší. Poté jsme jeli rovnou do Prahy. V Praze nás autobus vyhodil u Kampy. Prošli jsme Kampu a šli se kouknout na pobřeží Vltavy. Když jsme to tam prošli, tak jsme dostali k nějaké slavné pomalované zdi. Tam jsme udělali fotku a šli jsme dál na Karlův most. Ten jsme prošli naštěstí v pořádku a mířili jsme k Orloji a na Staroměstské náměstí se sochou Jana Husa. Poté jsme se dostali na Václavské náměstí, kde jsme si zašli pro pití nebo na menší jídlo podle toho, kdo co chtěl. Poté jsme byli na Střeleckém ostrově, kde se nám všem líbil krásný klid. Pak hurá do Národního divadla. Holkám převlíkání samozřejmě trvalo strašně dlouho jako vždy. Představení se nám určitě líbilo a jsme rádi, že jsme si to divadlo mohli projít i dříve. Takový výlet bych klidně zopakoval. (David)

Cesta do prahy byla velice záživná, protože jsme se se spolužáky velice bavili, řidič autobusu nás vysadil nedaleko Střeleckého ostrova, a tak jsme vyrazili do nedalekého parku, kde shodou náhod byla narozeninová oslava, zároveň jsme navštívili Žižkovská miminka, následovně jsme navštívili slavnou zeď Johna Lennona, poté jsme vyrazili přes Karlův most na Staroměstské náměstí si prohlédnout Staroměstský orloj a odbití jedné hodiny, potom co jsme si prohlédli všech dvanáct apoštolů, jsme vyrazili si dát oběd. Po obědě jsme navštívili Muzeum iluzí a optických klamů. A po menším odpočinku na Střeleckém ostrově jsme se vyrazili převléct a poté jsme navštívili Národní divadlo. Po divadle jsme šli do autobusu a rovnou jsme se dali na cestu zpět do Starého Hobzí. Výlet jako celek jsem si velice užil. (Petr)

Cesta do Prahy byla zábavná, cestou tam jsme poslouchali písničky. Když už jsme byli v Praze, tak jsme vystoupili z autobusu na nějakém mostě, tak jsem z legrace řekl, že to je Karlův most. Pak jsme šli na Kampu, tam to bylo pěkné, ale jelikož jsme jeli dvě hodiny, tak se mi začalo chtít na záchod, naštěstí tambyly záchody (ale stalo to 15Kč). Pak jsme procházeli památky, odpoledne jsme šli na oběd do McD. Po jídle jsme šli do Muzea iluzí, tam se mi líbilo. Pak už jsme se šli převlíkat do obleků. Následně jsme šli do Národního divadla, po představeni v divadle jsme jeli domů. Výlet byl super.  (Martin)